Matika
Matika mě bavila,
pak se trochu zmrvila,
vystoupila o schod výš,
a je ze mě tupá myš.
Nevím, co s ní dělat mám,
když příklady nedávám,
nevím ani, co mám více:
dělit, nebo házet mince?
Hlava padne, je tam plus,
orel kouká na mínus,
tak mi někdy připadá
ta vysoká matika.
Co že mám tam vlastně dát?
Netuším, co udělat.
Mě vyjde to a jiným ono,
mě vyjdou tři a jim mono.
Myslím si, že už to chápu,
za minutu zase tápu
a tak pořád dokola,
prý, že je to nádhera.
Vždyť je to jen krásná hra,
co studenta vydeptá,
je to přece zábava,
za břicho se popadám.
Je vidět, že jste tupci,
v hlavě fouká jak na kopci,
prázdno máte v kebuli,
pitomější než holubi.
Vy jste paka na entou,
bere vás jen Vinetou.
Berou vás jen Ajfouny,
jsou pitomý jako vy.
Odmocnina, logaritmus,
krát a plus a potom mínus,
na druhou a na štěstí,
nezapomeň na funkci.
Dva a tři a potom pět,
otáčejí celý svět,
matika je super věda,
když ti nejde, pak je běda.
A když nejdou ani verše,
otevřou ti hezky dveře,
ty jsi tupec jako vůl,
tady už nám nelelkuj.